Úmrtí v rodině je vždy tragickou a smutnou událostí, a jistě není nutné popisovat, z jakého důvodu, a jaká traumata to znamená pro pozůstalé. Někteří lidé se z úmrtí svých blízkých nevzpamatují do konce života a nedovedou se s jejich odchodem smířit. Ztráta milované osoby je tou nejobtížnější životní zkouškou a zvládnout ji není vůbec jednoduché. Musíte v sobě najít mnoho vnitřní síly a pro mnohé z nás je právě tato událost i podnětem k hledání hlubšího smyslu života z duchovního hlediska. Nezbytnou součástí procesu loučení s milovanou osobou je smuteční obřad a pořízení patřičné výzdoby. Stěží si dovedeme představit, že bychom neměli k dispozici umělé květiny na věnce, které patří do základní výbavy smutečních ceremoniálů.
Smuteční věnec je sice velmi svérázný výrobek, ale patří to k životu na této planetě odnepaměti. Napadlo vás někdy, proč se vlastně pokládají na rakev a na hroby věnce, a proč zrovna tento geometrický tvar všem tragickým událostem vévodí? Odpověď hledejme právě v onom zamyšlení nad smyslem života, který je ryze duchovní podstaty, a který také vysvětluje nekonečné životní cykly a celou podstatu toho všeho. Věnec, podobně jako kruh či koule, jsou symbolem jednoty, a věnec navíc symbolizuje životní cestu, která putuje po obvodu kruhu neustále dokola, donekonečna.
Věnce jsou symboly nekonečna a pokud věnec rukou lehce prohnete a zadíváte se na něj z boku, spatříte ležatou osmičku, tedy právě onen symbol nekonečna. Říká se, že láska nemá žádné hranice, a že život nikde nekončí ani nezačíná, protože prostě je, a ve smuteční síni lidé mnohdy dostávají od vyšších duchovních bytostí jistá déjà vu, která je posouvají do vyššího stupně vědomí a bytí, tak bychom neměli posuzovat život a smrt pouze jednostranně jako zármutek, ale také jako krok k pochopení něčeho vyššího, co nás přesahuje, a co koloběh života také řídí svými dokonalými a přesnými zákonitostmi.