Asi není třeba zastírat, že hraní je jednou ze základních potřeb dětí. A i mnozí dospělí k němu mají velmi blízko. Je však otázkou, zda je pro dospělého člověka skutečně stále tak přínosné hrát hry. Přeci jen, neměli bychom se věnovat důležitějším věcem? Koneckonců máme mnohem více povinností než děti, a je potřeba, abychom jim dostáli. Hry tedy nejsou tak důležité, neboť vše, co jsme potřebovali, jsme se z nich naučili už jako malí. Tak si to alespoň většinou představujeme. Ukazuje se však, že to není tak docela pravda.
Nejnovější psychologické studie ukazují, že hraní her má pozitivní vliv i na dospělého člověka. Jak je to ale možné, když jsme v podstatě naprogramováni k tomu, abychom si hráli jen jako děti, nikoliv jako dospělí? Důvodů je zde hned několik.
V první řadě snižuje hladinu stresu, což je něco, co v dnešní době potřebuje mnoho lidí. Není pochyb o tom, že často žijeme velmi hekticky, což na naši psychiku klade velké nároky. A právě hry patří k typu aktivního odpočinku, který nám může pomoci to vše zvládnout. Díky nim totiž přestaneme myslet na problémy, které máme, termíny, které musíme stihnout, a jen se bavíme. A to je pro nás důležité.
Za druhé, i jako dospělí se u her můžeme naučit něčemu novému, případně si procvičit zapomenuté dovednosti. Mnohé nás například učí strategii, kombinovanému myšlení, případně i matematice nebo cizím jazykům. A to vše nám samozřejmě může v životě jen pomoci.
V neposlední řadě je zde zlepšování vztahů. Pokud hrajeme například společenskou hru se zbytkem rodiny, zlepšujeme tak vztahy mezi námi všemi. Utužujeme tak pouto, které mezi sebou jako rodina máme. Nehledě na to, že si tak vytváříme jedny z nejhezčích vzpomínek, ke kterým se budeme vždy rádi vracet.
I proto je dobré hry nezatracovat ani v dospělém věku. Vždy nám totiž mají co nabídnout, jen pokud se jim budeme jen trochu věnovat.