Když si lidé kupují rodinný dům, nejprve si jej důkladně prohlédnou, případně pozvou stavebního odborníka, například statika, aby posoudil stav objektu po technické stránce, a jakmile zevrubná prohlídka odhalí většinu požadovaných informací o jeho vnitřní dispozici a stavebních prvcích, může se přikročit k podpisu kupní smlouvy. Poté následují administrativní úkony a ve chvíli, kdy je dům předán do užívání, nastává takzvaný okamžik pravdy. Na předkupní prohlídce totiž nikdy nemůžete do detailu zjistit vše, co je třeba, a vždy se v domě objeví něco, co vás překvapí. Příjemně, a někdy i nepříjemně.
Jedno z častých nepříjemných překvapení je stav elektroinstalace. Víte, že i v dnešní době můžete v některých domech narazit na staré hliníkové vedení a také případně na elektrický rozvaděč, jehož stáří odpovídá době krátce po druhé světové válce? Například byste někde mohli objevit ještě původní bakelitové jističe, nainstalované na dřevěné desce ze silné překližky, a to vše obložené dřevem v rozvodné skříni. Možná, že dokonce některý z jističů začal prohořívat a bakelitový skelet se taví, takže tu hrozí nebezpečí požáru v docela reálném módu.
Jedna z prvních věcí, které byste měli po předání objektu vzít pevně do svých rukou, je revize elektroinstalace a spolu s ní i její rekonstrukce, která začíná u elektroinstalace rozvaděče a natažením nových měděných vodičů. S elektrikářem se dohodnete, kolik zásuvkových okruhů potřebujete, jaké spotřebiče tu budete napájet, zda budete elektřinu využívat i k ohřevu vody a k vytápění atd. Vyměnit byste měli i světelné okruhy, ač se může zdát, že hliník je pro ně dostačující. Když už se provádí rekonstrukce elektroinstalace, je rozumné vzít to jedním vrzem vše komplet, abyste nemuseli po dvou letech znovu bušit do omítky a mít z bytu staveniště.