Povím vám, že já nejsem takový typ člověka, který by obletoval politiku nebo takový člověk, který by miloval politiku. Nemám vůbec ráda takové politické kecy, jak to třeba dělají moji rodiče. A pokaždé, třeba když máme se základní školou sraz po dvaceti letech, tak jsme vždycky se hlavně bavili o tom, co nás baví nebo co děláme, co naše rodiny a podobně. Nebo už jsme také vzpomínali na školní léta na základní škole. Tato léta nám už nikdo nevrátí a řeknu vám, že to byla opravdu ta nejlepší věc, co jsem mohla udělat, že jsem chodila u nás ve městě na základní školu.
Ano, ona je to povinnost, ale taky jsem mohla chodit na jinou školu, jenomže my jsme tam měli opravdu perfektního pana ředitele a na toho ředitele opravdu moc ráda vzpomínám. Jenomže poslední dva roky, kdy si dáváme se základní školou takhle srazy v restauraci, tak se všichni chtějí bavit o politice. Tohle mě moc nebere. Nebaví mě to. A proto kolikrát také zkouším změnit téma, třeba na životní prostředí anebo podobně. Jednoduše na něco úplně jiného, jenom hlavně, aby to nebyla politika. Jenomže lidé v poslední době se baví opravdu hodně o politice. Vůbec nevím, co je na tom tak zajímavého, proč se třeba nemůžeme bavit o zvířatech nebo o dovolené nebo opět o rodině nebo o koníčkách a o zaměstnání.
Nebo třeba, jak už jsme nakonec udělali školu? Ne, jednoduše, všichni se chtějí bavit o politice. Možná tak osmdesát procent všech lidí, co jsou s námi na srazu, tak se chtějí bavit o politice. Zbytek procent jenom tak sedí a kouká a raději nic nedělají. Také kvůli tomu, že se všichni chtějí bavit o politice, tak poslední dva roky tam jsou kolikrát také na našem školním srazu hádky. Jak hádky klasické, tak také jiné nedorozumění. A tohle se mi nelíbí. Já mám ráda, když si na školním srazu mohu odpočinout a také si popovídat, když jednoduše nebudu myslet na nic jiného a jenom na zábavu a také na školní léta. Ať už na základní škole anebo si kolikrát řekneme i vzpomínky ze střední.