Nikdo z nás samozřejmě nechce být chudý. Kdo by to také mohl chtít, že? Snad jedině nějaký masochista, kterému dělá dobře, když mu není dobře. Ale většina lidí nerada čímkoliv trpí, a proto touží vyhnout se i chudobě, která negativně ovlivňuje život v mnoha ohledech.
Kdo je chudý, ten se prostě nemá. Ten přichází o možnost si leccos koupit, tomu nikdo neprokazuje služby, za které se musí platit, a to není žádné potěšení.
A není tedy divu, že když už je někdo chudý, snaží se tohoto údělu co nejrychleji zbavit. Tedy shání další peníze, díky kterým by se stal zase solventním. A když má štěstí, podaří se mu je včas vydělat. A když se mu to nepodaří? Pak si dotyčný peníze aspoň půjčuje. Samozřejmě tehdy, když mu je někdo ochotný půjčit, což není zase až taková samozřejmost.
A jak se naši lidé ucházejí o půjčku? Přece tak, že osloví někoho, kdo jim ji dokáže poskytnout a snad i poskytne.Jenže takovým oslovením to jenom začíná. A pak nevyhnutelně následuje podání žádosti a doložení bonity, tedy ochoty a schopnosti splácet. A tady to pro mnohé lidi špatně končí. Nejsou po ekonomické stránce takoví, jaké by si je finančníci představovali, a tak se jim jejich žádosti často zamítají.
Ale u nebankovní hypotéky je jen málo pravděpodobné, že by člověku v tísni požadovanou půjčku neposkytli. Tady se totiž ručí nemovitostí, a tak by odmítli jedině toho, kdo takovou záruku nemůže dát nebo kdo má příliš vysoké požadavky a nemovitost příliš nízké hodnoty. Všichni ostatní jsou uspokojeni, protože je díky takové zástavě jasné, že budou splácet a půjčené peníze vrátí.
Kdo požádá o nebankovní hypotéku, může se těšit třeba až na sedmdesát procent odhadu zastavené nemovitosti, tedy i na dost vysokou částku. Kterou dostane k dispozici třeba až na dlouhých třicet let. A s tím už se potom dá skutečně kvalitně žít.