Když je příležitost vzít si dovolenou, jenom málokdo ji nevyužije. Většinou jsme za dovolenou rádi. I když je jasné, že ji máme raději tehdy, když je venku hezky a když můžeme vyrazit tam, kam chceme, abychom si ji užili tak, jak si ji chceme užít, než když je ošklivo a my musíme dejme tomu zůstat trčet doma.
Takže je-li tu čas dovolené, vyrážíme často i do hodně vzdálených krajin. A s oblibou někam k moři. Což je možná zapříčiněno tím, že jsme v minulosti nikam moc daleko cestovat nemohli a moře u nás nemáme, nikdy jsme ho neměli a navzdory globálnímu oteplování mít ani nebudeme. Ale nemálo našinců zůstává i ve své domovině a věnuje se tu třeba chataření. To je pro změnu zvyk zakořeněný v nás z dřívějška natolik pevně, že s ním ani změna režimu a možností cestovat nehnula.
Prostě o dovolené děláme to, co máme rádi, nakolik jenom je to možné. A vyhýbáme se obvykle jen jediné činnosti, jíž je zaměstnání. Někdy si užíváme dovolenou s rodinou, někdy s přáteli a někdy třeba i sami. Někdy jsme při ní aktivní a jindy zase naprosto pasivní, někdy děláme to a jindy ono. Prostě jak nám to vyhovuje. A co se už stalo v případě mnoha lidí něčím naprosto běžným, pokud je řeč o dovolených? Často to, že se snažíme získat to nejlepší za co nejméně peněz.
A tak někdy kupujeme first a jindy last minute zájezdy, vybíráme si často ty dost možná skutečně nejlevnější cestovní kanceláře, kupujeme letenky ve velkém předstihu, kdy jsou k mání výhodněji, i na úplně poslední chvíli, kdy je tu sice notně omezený výběr, ale klidně i směšná cena. Létáme i na levnější letiště, i za cenu toho, že se pak z těchto komplikovaně dostáváme do cíle své cesty, a sázíme i na pochybnější letecké společnosti, jen když se to vyplatí. A samozřejmě je tu i spousta těch, kdo odlétají právě teď, po skončení letních prázdnin. Prodlužují tím svým dětem volno, jen aby ušetřili na posezonních zájezdech. Což by dříve nebylo myslitelné. Ale dnes ano. Levná dovolená je přece pro kdekoho z nás nad všechny povinnosti.